Proč jsou jezdci na Tour de France tak rychlí do kopce?

Jak rychlí jsou vrchaři Tour?

Při sledování Tour de France je jedním z nejúchvatnějších pohledů naprostá rychlost, s jakou profesionální cyklisté zdolávají některé z nejnáročnějších horských stoupání na světě. Jezdci jako Tadej Pogačar dokážou na dlouhých a strmých stoupáních dosáhnout průměrné rychlosti až 25 km/h, což je číslo, které se většině amatérských jezdců jeví jako nemožné.

Co ale těmto profesionálům umožňuje stoupat tak rychle? Je to jen vynikající fyzická kondice? Nebo se za tím skrývá něco víc? Pojďme se podívat na klíčové faktory, které přispívají k tomuto neuvěřitelnému výkonu, a odhalit jeden překvapivý, který byste možná nečekali.

Poměr výkonu a hmotnosti.

Nejdůležitějším faktorem rychlosti stoupání je poměr výkonu a hmotnosti. Ten udává výkon, který jezdec dokáže vyvinout (měřený ve wattech) v poměru k jeho celkové hmotnosti včetně kola.

Vrchaři na Tour de France mají vysoký udržitelný výkon a nízkou tělesnou hmotnost. Aby zůstali konkurenceschopní v nejtěžších horských etapách, musí jezdci nyní udržovat výkon blížící se 7 wattům na kilogram tělesné hmotnosti.

Ale i v prudkých stoupáních je stále důležitá jízda v háku (závětří) jiného cyklisty. Například Pogačar drží rekord na Col du Galibier s rychlostí 27 km/h i přes průměrný sklon 5,5 %. Při této rychlosti může jízda v závětří stále znamenat významnou úsporu energie, a to i do kopce.

Volba převodů a kadence: efektivita v pohybu

Vrchaři také optimalizují výběr převodů a kadenci šlapání. Většina profesionálů šlape rychlostí přes 90 otáček za minutu (rpm). Vyšší kadence snižuje točivý moment při každém šlápnutí do pedálu, čímž minimalizuje svalovou únavu a udržuje výkon. Je to jako zvedat v posilovně lehčí váhy a dělat více opakování.

Použití kompaktního převodu pomáhá jezdcům udržet tuto kadenci i na strmých stoupáních. Ještě důležitější je, že jim umožňuje rychle reagovat na útoky a změny tempa ve skupině.

Výživa a regenerace: palivo pro výkon

Strava jezdců Tour de France je také přesně přizpůsobena jejich výkonům. Během horských etap mohou spotřebovat až 150 gramů sacharidů za hodinu, což je množství, které by nezvládl netrénovaný zažívací systém.

Profesionálové však trénují své tělo, aby tuto energii absorbovalo a využilo, a zajistili si tak vysoký výkon i po několika hodinách závodu. Tento druh výživové strategie je klíčový pro udržení síly až do konce etapy.

Biomechanika: nové trendy

Kromě síly, hmotnosti a strategie patří mezi nejinovativnější vývojové trendy také biomechanika, konkrétně poloha sedla. Jezdci jako Pogačar nyní experimentují s posunutím sedla dopředu a mírným nakloněním dolů při stoupání.

Tato technika, známá jako předběžné otočení, vyrovnává kolena jezdce přímo nad pedály, když je kolo nakloněno do kopce. Cílem je zlepšit přenos síly a zároveň snížit tlak v oblasti spodní středové osy. Ačkoli tato technika není běžná, mohla by přinést marginální zlepšení, které na elitní úrovni může znamenat rozdíl.

Závěr: Více než jen kondice

Nakonec není stoupání v Tour de France jen o neuvěřitelné kondici. Je to přesná kombinace:

• Vysoký poměr výkonu k hmotnosti
• Chytrá volba převodů a kadence
• Pečlivé rozložení sil a poloha
• Sofistikované strategie doplňování energie
• Špičkové biomechanické úpravy

Ne každý jezdec se stejným poměrem wattů na kilogram dokáže stoupat jako vítěz Tour –rozdíl dělá synergie všech těchto prvků.